Přeskočit na hlavní obsah

P.F. Mýtus o germánském a románském značení vín stále žije. Tak proč ne DCC?


Vinařské novoroční pour felicité? Patří se, nejprve však malé ohlédnutí. Jsou to dva roky, kdy jsme jako mylné prokázali tvrzení o dvou údajných rozdílných způsobech značení vín, románském a germánském. Ve veřejném prostoru přesto znovu zní přání změnit tuzemský germánský špatný způsob značení vín na románský protože lepší protože apelační. Románský je sice systém VOC pro vína originální certifikace, ten se však podle mnohých nepovedl, i když neříkají proč.

Připomeňme, že podle autorů tvrzeného rozdílu románský způsob zohledňuje především charakteristické znaky dané oblasti, tzv. terroir, ve francouzštině znamenající kraj, půdu, zemi, tedy označování místa původu hroznů a vína takzvanou apelací, a germánský způsob prý vychází pouze z rozlišení kvality vín přívlastky odpovídajícími cukernatosti sklízených hroznů.

Zájemce o aktuální čeření vody najde zde na zakázku rozebrané vzory a výhody údajného románského značení, zde rozhovor, který jako vlajkovou loď zamýšlených tuzemských apelací nebo rovnou celého Česka navrhuje Ryzlink vlašský a zde kritiku přívlastků a námět vzít pro celé Česko jako apelační vzor AOC Alsace, Alsasko, rozlohou vinic právě s Českem srovnatelné. Je také možné, že se bitva o zcela nezbytné apelace povede pod praporem čerstvě narozené vinařské exportní politiky, která možná podle jejích autorů nebude bez zásadní změny značení vín nikdy úspěšná, a pojďme tedy na ni, čím dříve, tím lépe.

Žádné rozdíly

Apelační polemiku už máme dva roky za sebou, a právě proto by byla škoda AOC Alsace minout. Zrovna Alasasko má totiž téměř stejný rozsah pravidel pro pěstitelství i vinařství, jaký znají tuzemské vinařské předpisy. Co je však s nimi, k znepokojení zastánců románského značení, spojuje excelentně, jsou velmi podrobné požadavky na cukernatost sklízených hroznů, jejichž splnění ústí mimo jiné i v právo označit vína Vendanges tardives, Pozdní sběr, a Sélection de grains nobles, v Česku bez přesného ekvivalentu, ale na Slovensku označované Hrozienkový výber a v Německu Ausbruch, tedy přívlastky par excellence. Pokud tedy vzorem pro nové tuzemské značení má být právě Alsasko, nemusíme v domácím systému změnit ani čárku.

Ryzlink vlašský

K námětu, jak učinit v roce 1941 k produkci vína povolený Ryzlink vlašský reprezentantem tuzemského vinařství, je na místě připomenout, že i přes jeho značné rozšíření ve staré výsadbě i jeho oblibu v nové se zde pěstuje na 1 182 hektarech z celkových 18 140. Co vlajkového budou prodávat vinaři hospodařící na zbývajících 17 tisících hektarech vinic je proto pouhá řečnická otázka. Pokud by měl Ryzlink vlašský sám o sobě schopnost české vinařství proslavit, už by se mu to podařilo s apelacemi či bez. Oslovit svět s pouhými pěti tisíci hektolitry tohoto odrůdového vína ročně, které navíc ochotně zkonzumují jeho domácí příznivci, zkrátka nikdy nepůjde. Rozmlouvat či dokonce zakazovat pěstitelům různorodost jejich vinic je i s pohledem na odrůdově pestré vinice portugalské, francouzské nebo italské zhola zbytečné.

Přívlastky kolem nás

Pokud právě přívlastky někomu připadají jako typický projev germánské tradice a značení vín, nezbývá než ho odkázat na publikaci Vína s přívlastkem, kde se dočte o všech vinařských zemích, v jejichž vinařské legislativě jsou zařazené. A najde mezi nimi nejen Rakousko a Německo, ale také již zmíněnou Francii, Itálii, Španělsko, tedy země románské, a také Kanadu, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Chorvatsko, Slovinsko, Švýcarsko a mnoho mnoho dalších.

Velké vinice

Občas zaznívá, že jen s apelacemi je spojený systém rozlišení kvality vinic a tím i vín z nich. To je ovšem mýlka, rozlišení kvality vinic je možné rozlišením kvality viničních tratí, a viniční tratě, tak jako všechny výše uvedené země, máme. Jen je nerozlišujeme kvalitativně. Že je takové rozlišení objektivně možné přitom na několika viničních tratích ukázaly nedávné výzkumy Mendelovy univerzity, prezentované s titulkem Vliv terroir na pěstování révy vinné, kvalitu hroznů a vína. Ano, terroir. I ve stávajícím systému lze rozlišit objektivně lepší tratě, problémem spíše je, na čí náklady a v jakém čase to dokážeme provést. Na diskusi, jestli se tyto vinice a vína z nich budou označovat Grand Cru, Große Gewächs, Große Lage nebo Velká vinice, je i proto skutečně času dost.

Tradice

Budování jakékoli tradice je běh na mnohem delší trať, než jakou od roku 2004 urazil tuzemský systém zcela odpovídající systémům značení vín všech vyspělých vinařských zemí, kde ale na jejich proslulosti pracuje mnoho vinařských generací. Případná změna tuzemského systému značení vín, kdy se pod palbou paradoxně ocitají právě ve světě velmi rozšířené přívlastky, by v první řadě rozbila stávající systém a po necelých dvou desetiletích práce vinaře vrátila zpět na startovní čáru.

Latina

Nelze samozřejmě přeslechnout přání označovat vybraná tuzemská vína všeobecně přijímanou třípísmennou zkratkou srovnatelnou s renomovanými v publikaci Tajemné původy vína popsanými systémy. Pozornost přitom vzbuzují rakouský průkopnický vzor DAC následovaný maďarským DHC a slovenským DSC, kde D a C je latinské Districtus Controllatus, kontrolovaný původ, a prostřední písmeno odpovídá latinskému názvu příslušné země.

Když pozornost, tak pozornost. Slovensko do své legislativy už v roce 2009 integrovalo označení DSC velmi trefně a výhodně: nedělalo ve stávajícím systému značení kvůli novému výrazu DSC žádné změny. Přívlastky i cukernatost hroznů zůstaly, regiony zůstaly, odrůdy zůstaly, způsob zatřídění se nezměnil. Není k tomu důvod.

Pokud by už osvědčenou na Rakousku obdivovanou latinu aplikovalo i Česko, mohla by vybraná tuzemská vína s chráněným označením původu nést navíc označení Districtus Cechiae Controllatus neboli DCC. Lze si pak snadno představit etiketu s textem Mikulovská DCC Goldhamer 2019 Ryzlink vlašský Pozdní sběr, které ve srovnání s označením Wachau DAC Dürnstein 2019 Riesling, Alsace AOC Vallée Noble 2019 Gewurztraminer Vendanges tardives nebo Debrői Hárslevelű DHC Aldebrő 2018 Superior nejenže skvěle obstojí, ale zejména zákazníkům podá zcela identickou informaci.

Jednoduchá změna

Pro nedočkavé: této možnosti se mohou vinaři nadít třeba zítra. Stačí, když ministerstvo zemědělství v osmém odstavci § 7 prováděcí vyhlášky vinařského zákona doplní možnost "uvést na etiketě označení Districtus Cechiae Controllatus nebo DCC, pokud jde o víno s chráněným označením původu vyrobené v České republice z hroznů sklizených v České republice.“

Po pěti letech od této změny by pak příslušný český orgán podle nařízení Komise (ES) č. 607/2009 požádal o mezinárodní ochranu tohoto tradičního výrazu a o jeho zápis do elektronické databáze E-Bacchus. A následně by se výše uvedená vyhláška dočkala převedením přidaného textu z odstavce 8 do odstavce 2 stejného paragrafu definitivní drobné změny, po které bude znít: „Víno vyrobené v České republice z hroznů sklizených v České republice s chráněným označením původu … lze označit tradičním výrazem Districtus Cechiae Controllatus nebo DCC.“

Byla by komplikace, pokud by si někdo ještě dnes zaregistroval stejný výraz jako ochrannou známku? Nebyla, protože po zápisu nového tradičního výrazu do databáze E-Bacchus jsou takové ochranné známky podle směrnice 2008/95/ES nebo nařízení (ES) č. 207/2009 na požádání prohlášené za neplatné.

Že je v souvislosti s DCC příhodné z uvedené prováděcí vyhlášky vypustit celý § 15, čímž prakticky zanikne povinnost označovat obaly a lahve vín nadbytečným propůjčeným logotypem, není třeba připomínat. A konečně za úvahu nebo diskusi také stojí, zda možnost označení výrazem DCC nemají mít i vína VOC, čímž by se jako rovnocenná zapojila do v budoucnu propagovaného proudu. V současnosti totiž nejsou v žádném.

Skvělí sousedé

S tímto řešením by se tuzemská vína zařadila po bok vín ostatních rozvinutých středoevropských vinařských zemí, k nimž bezesporu patříme a nadále patřit chceme, a to bez pohřbení tradic, které tuzemský vinařský průmysl buduje, s nimiž už jsou jeho zákazníci sžití a které snesou mezinárodní srovnání. S výše uvedenými zeměmi pak můžeme postupovat ruku v ruce i v propagaci tohoto evropského označení. A vidí-li někdo prostor pro vinařskou diplomacii, může zkusit označení latinskou zkratkou DGC vnuknout našemu největšímu a proslulému vinařskému sousedovi, s jehož účastí by se tento evropský způsob značení stal skutečně univerzální.

PF

Novoroční PF má tedy jednoduchý obsah. Ať je Districtus Cechiae Controllatus a DCC označením zrovna tak skvělých vín, jako jsou DAC, DHC a DSC vína našich sousedů. Nehledejme apelace, netvořme apelace, nikde nejsou. A s DCC neotálejme, ať nás nepředběhnou vinaři chorvatští.
Vinařské novoroční pour felicité? Patří se, nejprve však malé ohlédnutí. Jsou to dva roky, kdy jsme jako mylné prokázali tvrzení o dvou údajných rozdílných způsobech značení vín, románském a germánském. Ve veřejném prostoru přesto znovu zní přání změnit tuzemský germánský špatný způsob značení vín na románský protože lepší protože apelační. Románský je sice systém VOC pro vína originální certifikace, ten se však podle mnohých nepovedl, i když neříkají proč.

Připomeňme, že podle autorů tvrzeného rozdílu románský způsob zohledňuje především charakteristické znaky dané oblasti, tzv. terroir, ve francouzštině znamenající kraj, půdu, zemi, tedy označování místa původu hroznů a vína takzvanou apelací, a germánský způsob prý vychází pouze z rozlišení kvality vín přívlastky odpovídajícími cukernatosti sklízených hroznů.

Zájemce o aktuální čeření vody najde zde na zakázku rozebrané vzory a výhody údajného románského značení, zde rozhovor, který jako vlajkovou loď zamýšlených tuzemských apelací nebo rovnou celého Česka navrhuje Ryzlink vlašský a zde kritiku přívlastků a námět vzít pro celé Česko jako apelační vzor AOC Alsace, Alsasko, rozlohou vinic právě s Českem srovnatelné. Je také možné, že se bitva o zcela nezbytné apelace povede pod praporem čerstvě narozené vinařské exportní politiky, která možná podle jejích autorů nebude bez zásadní změny značení vín nikdy úspěšná, a pojďme tedy na ni, čím dříve, tím lépe.

Žádné rozdíly

Apelační polemiku už máme dva roky za sebou, a právě proto by byla škoda AOC Alsace minout. Zrovna Alasasko má totiž téměř stejný rozsah pravidel pro pěstitelství i vinařství, jaký znají tuzemské vinařské předpisy. Co je však s nimi, k znepokojení zastánců románského značení, spojuje excelentně, jsou velmi podrobné požadavky na cukernatost sklízených hroznů, jejichž splnění ústí mimo jiné i v právo označit vína Vendanges tardives, Pozdní sběr, a Sélection de grains nobles, v Česku bez přesného ekvivalentu, ale na Slovensku označované Hrozienkový výber a v Německu Ausbruch, tedy přívlastky par excellence. Pokud tedy vzorem pro nové tuzemské značení má být právě Alsasko, nemusíme v domácím systému změnit ani čárku.

Ryzlink vlašský

K námětu, jak učinit v roce 1941 k produkci vína povolený Ryzlink vlašský reprezentantem tuzemského vinařství, je na místě připomenout, že i přes jeho značné rozšíření ve staré výsadbě i jeho oblibu v nové se zde pěstuje na 1 182 hektarech z celkových 18 140. Co vlajkového budou prodávat vinaři hospodařící na zbývajících 17 tisících hektarech vinic je proto pouhá řečnická otázka. Pokud by měl Ryzlink vlašský sám o sobě schopnost české vinařství proslavit, už by se mu to podařilo s apelacemi či bez. Oslovit svět s pouhými pěti tisíci hektolitry tohoto odrůdového vína ročně, které navíc ochotně zkonzumují jeho domácí příznivci, zkrátka nikdy nepůjde. Rozmlouvat či dokonce zakazovat pěstitelům různorodost jejich vinic je i s pohledem na odrůdově pestré vinice portugalské, francouzské nebo italské zhola zbytečné.

Přívlastky kolem nás

Pokud právě přívlastky někomu připadají jako typický projev germánské tradice a značení vín, nezbývá než ho odkázat na publikaci Vína s přívlastkem, kde se dočte o všech vinařských zemích, v jejichž vinařské legislativě jsou zařazené. A najde mezi nimi nejen Rakousko a Německo, ale také již zmíněnou Francii, Itálii, Španělsko, tedy země románské, a také Kanadu, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Chorvatsko, Slovinsko, Švýcarsko a mnoho mnoho dalších.

Velké vinice

Občas zaznívá, že jen s apelacemi je spojený systém rozlišení kvality vinic a tím i vín z nich. To je ovšem mýlka, rozlišení kvality vinic je možné rozlišením kvality viničních tratí, a viniční tratě, tak jako všechny výše uvedené země, máme. Jen je nerozlišujeme kvalitativně. Že je takové rozlišení objektivně možné přitom na několika viničních tratích ukázaly nedávné výzkumy Mendelovy univerzity, prezentované s titulkem Vliv terroir na pěstování révy vinné, kvalitu hroznů a vína. Ano, terroir. I ve stávajícím systému lze rozlišit objektivně lepší tratě, problémem spíše je, na čí náklady a v jakém čase to dokážeme provést. Na diskusi, jestli se tyto vinice a vína z nich budou označovat Grand Cru, Große Gewächs, Große Lage nebo Velká vinice, je i proto skutečně času dost.

Tradice

Budování jakékoli tradice je běh na mnohem delší trať, než jakou od roku 2004 urazil tuzemský systém zcela odpovídající systémům značení vín všech vyspělých vinařských zemí, kde ale na jejich proslulosti pracuje mnoho vinařských generací. Případná změna tuzemského systému značení vín, kdy se pod palbou paradoxně ocitají právě ve světě velmi rozšířené přívlastky, by v první řadě rozbila stávající systém a po necelých dvou desetiletích práce vinaře vrátila zpět na startovní čáru.

Latina

Nelze samozřejmě přeslechnout přání označovat vybraná tuzemská vína všeobecně přijímanou třípísmennou zkratkou srovnatelnou s renomovanými v publikaci Tajemné původy vína popsanými systémy. Pozornost přitom vzbuzují rakouský průkopnický vzor DAC následovaný maďarským DHC a slovenským DSC, kde D a C je latinské Districtus Controllatus, kontrolovaný původ, a prostřední písmeno odpovídá latinskému názvu příslušné země.

Když pozornost, tak pozornost. Slovensko do své legislativy už v roce 2009 integrovalo označení DSC velmi trefně a výhodně: nedělalo ve stávajícím systému značení kvůli novému výrazu DSC žádné změny. Přívlastky i cukernatost hroznů zůstaly, regiony zůstaly, odrůdy zůstaly, způsob zatřídění se nezměnil. Není k tomu důvod.

Pokud by už osvědčenou na Rakousku obdivovanou latinu aplikovalo i Česko, mohla by vybraná tuzemská vína s chráněným označením původu nést navíc označení Districtus Cechiae Controllatus neboli DCC. Lze si pak snadno představit etiketu s textem Mikulovská DCC Goldhamer 2019 Ryzlink vlašský Pozdní sběr, které ve srovnání s označením Wachau DAC Dürnstein 2019 Riesling, Alsace AOC Vallée Noble 2019 Gewurztraminer Vendanges tardives nebo Debrői Hárslevelű DHC Aldebrő 2018 Superior nejenže skvěle obstojí, ale zejména zákazníkům podá zcela identickou informaci.

Jednoduchá změna

Pro nedočkavé: této možnosti se mohou vinaři nadít třeba zítra. Stačí, když ministerstvo zemědělství v osmém odstavci § 7 prováděcí vyhlášky vinařského zákona doplní možnost "uvést na etiketě označení Districtus Cechiae Controllatus nebo DCC, pokud jde o víno s chráněným označením původu vyrobené v České republice z hroznů sklizených v České republice.“

Po pěti letech od této změny by pak příslušný český orgán podle nařízení Komise (ES) č. 607/2009 požádal o mezinárodní ochranu tohoto tradičního výrazu a o jeho zápis do elektronické databáze E-Bacchus. A následně by se výše uvedená vyhláška dočkala převedením přidaného textu z odstavce 8 do odstavce 2 stejného paragrafu definitivní drobné změny, po které bude znít: „Víno vyrobené v České republice z hroznů sklizených v České republice s chráněným označením původu … lze označit tradičním výrazem Districtus Cechiae Controllatus nebo DCC.“

Byla by komplikace, pokud by si někdo ještě dnes zaregistroval stejný výraz jako ochrannou známku? Nebyla, protože po zápisu nového tradičního výrazu do databáze E-Bacchus jsou takové ochranné známky podle směrnice 2008/95/ES nebo nařízení (ES) č. 207/2009 na požádání prohlášené za neplatné.

Že je v souvislosti s DCC příhodné z uvedené prováděcí vyhlášky vypustit celý § 15, čímž prakticky zanikne povinnost označovat obaly a lahve vín nadbytečným propůjčeným logotypem, není třeba připomínat. A konečně za úvahu nebo diskusi také stojí, zda možnost označení výrazem DCC nemají mít i vína VOC, čímž by se jako rovnocenná zapojila do v budoucnu propagovaného proudu. V současnosti totiž nejsou v žádném.

Skvělí sousedé

S tímto řešením by se tuzemská vína zařadila po bok vín ostatních rozvinutých středoevropských vinařských zemí, k nimž bezesporu patříme a nadále patřit chceme, a to bez pohřbení tradic, které tuzemský vinařský průmysl buduje, s nimiž už jsou jeho zákazníci sžití a které snesou mezinárodní srovnání. S výše uvedenými zeměmi pak můžeme postupovat ruku v ruce i v propagaci tohoto evropského označení. A vidí-li někdo prostor pro vinařskou diplomacii, může zkusit označení latinskou zkratkou DGC vnuknout našemu největšímu a proslulému vinařskému sousedovi, s jehož účastí by se tento evropský způsob značení stal skutečně univerzální.

PF

Novoroční PF má tedy jednoduchý obsah. Ať je Districtus Cechiae Controllatus a DCC označením zrovna tak skvělých vín, jako jsou DAC, DHC a DSC vína našich sousedů. Nehledejme apelace, netvořme apelace, nikde nejsou. A s DCC neotálejme, ať nás nepředběhnou vinaři chorvatští.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Necháme si ujít jedinečné vinařské označení DCC?

Začátkem letošního roku byla zahájená debata a spuštěná anketa o novém dobrovolném označení tuzemských vín odpovídajícím populárnímu označení rakouských a dnes i maďarských a slovenských vín. Totiž Districtus Cechiae Controllatus, DCC , po vzoru Districtus Austriae Controllatus, DAC, Districtus Hungaricus Controllatus, DHC , a Districtus Slovakia Controllatus, D.S.C . Příkladem takového označení by bylo víno s etiketou Mikulovská DCC Goldhamer 2019 Ryzlink vlašský Pozdní sběr , které ve srovnání s označením Wachau DAC Dürnstein 2019 Riesling , Alsace AOC Vallée Noble 2019 Gewurztraminer Vendanges tardives nebo Debrői Hárslevelű DHC Aldebrő 2018 Superior nejenže skvěle obstojí, ale zejména zákazníkům podá zcela identickou informaci, jako nám blízká zahraniční vína. Zatím ne Reakce na podnět ministru zemědělství jednoduše doplnit v osmém odstavci § 7 vinařské prováděcí vyhlášky možnost " uvést na etiketě označení Districtus Cechiae Controllatus nebo DCC, pokud jde o víno s chrá